wz

.[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Závěrečná otázka

Nakonec se mě Pán Bůh zeptal: „Jaké mi přinášíš duchovní poklady?"
Ještě si pomyslím: „Co asi myslí těmi duchovními poklady?" Vždyť jsem před NÍM stála s prázdnýma rukama, vždyť moje ruce byly bez ničeho, jen tak mi visely z ramen, aniž by něco držely nebo konaly. A v tomto okamžiku slyším, jak ke mně mluví:
„Co Ti je nyní platné, že jsi vlastnila dva byty, že bylo Tvým vlastnictvím několik domů, že jsi dokonce mohla nazývat svými více ordinací? Co Ti je nyní platné, že ses považovala za vysoce vzdělanou odbornou zubní lékařku, která je velmi úspěšná? Mohla jsi sem s sebou přinést i jen jedno zrnko prachu z jedné cihly Tvých budov? Máš snad s sebou svoji naditou peněženku nebo tlustou šekovou knížku?"
A když se mě pak ještě zeptal: „Jak jsi naložila s talenty, které jsem Ti dal?", pomyslela jsem si: „Co asi myslí za talenty? Co mi tím chce říci?" A najednou mi svitlo. Uvědomila jsem si to. Ano, dostala jsem příkaz, příkaz bránit a šířit „království LÁSKY", „Království BOŽÍ".
Prostě jsem úplně zapomněla, že mám také duši, a ještě mnohem méně jsem si pamatovala, že jsem také dostala talenty. A už vůbec jsem si nebyla vědoma, že jedním z těchto talentů byla schopnost, abych byla nástrojem Božského Milosrdenství, abych působila jako JEHO milosrdná ruka. A tak jsem si ani nedělala starosti se skládáním účtů, že všechno dobro, které jsem opomněla a rovněž nevykonala, připravilo Pánu Bohu velké bolesti a mnoho zármutku.

BOŽÍ LÁSKA

Neboť je třeba, abyste věděli, na co se mě PÁN stále znovu a znovu ptal! Stále znovu mě oslovoval kvůli LÁSCE, kvůli nezištné, bezpodmínečné lásce. A proto vždy znovu vycházel najevo nedostatek této LÁSKY, této „CARITAS", této dobročinnosti, tohoto širokého spektra křesťanské lásky k bližnímu.
Tato nepřítomnost JEHO Božské lásky, kterou nám všem ON dal do vínku jako příkaz a talent, byla - krátce řečeno - výsledkem, shrnutím všech událostí mého dosavadního života.
39

A pak mi vysvětlil: „Víš, Tvá duchovní smrt, odumírání Tvé duše začalo..." A nyní jsem viděla zcela zřetelně: Byla jsem sice ještě naživu, ještě jsem dýchala, ale byla jsem vlastně už mrtvá; moje duše už zemřela; zadusila se.
Kdybyste jen sami viděli, co je ta „duchovní smrt". Co znamená, že duše odumřela, zadusila se. Měli byste vidět, jak vypadá duše, která už jenom pociťuje NENÁVIST. Jaká hrůza a děs vychází z takové duše, která je už jen zahořklá, na obtíž a nesnesitelná.
Celou dobu myslí jen na to, jak by mohla celému světu způsobit další zlo.Tak právě pak vypadá duše, když je plně obtížena těžkými hříchy. Moje duše je toho příkladem.
Navenek jsem příjemně voněla a byla jsem ověšená drahými šaty, ale moje duše zde uvnitř odporně zapáchala a potulovala se jen v propastech lidské a ďábelské zloby.
Je jen zcela pochopitelné a oprávněné, že jsem měla všechny ty deprese a zmocňovala se mě zahořklost. A ON mi vysvětlil následující:
„Tvá duchovní smrt začala totiž už tím, jak Ti byli úplně lhostejní Tvoji bližní a jejich utrpení. Jak jsi už s nimi prostě necítila. Bylo to napomenutí od MNE a mělo Ti být varovným signálem, když jsem Ti stavěl před oči utrpení Tvých bližních - při tolika příležitostech a ve všech částech světa. Nebo když jsi mohla vidět v televizi nebo v jiných sdělovacích prostředcích, jak byli lidé unášeni, zabíjeni, roztrháni bombami a vyháněni, měla jsi na jazyku často jen povrchni komentář jako: ,Ó! Ti ubozí lidé! Jakého hříchu se na nich dopouštějí!' Ale utrpení Tvých bližních se Tě vůbec nedotýkalo, neproniklo do Tvého zkamenělého srdce, jejich osud se od Tebe odrážel. Ve svém srdci jsi tedy vůbec nic nepociťovala! Tvé srdce bylo tvrdé jako kámen, ledová skála. Tvoje hříchy proměnily Tvé srdce v kámen, učinily je tvrdým a chladným!"
A když se nyní moje „kniha života" zavřela, dokážete si jistě představit, jaká hanba a smutek mě přepadl.
Ale k tomu ještě přistoupilo, - a tato bolest byla ještě větší, ještě nesnesitelnější, - že jsem pociťovala největší lítost nad tím, jak špatně a nevděčně jsem se ve svém životě chovala vůči svému Stvořiteli, BOHU OTCI.
40

Neboť přes všechny mé těžké hříchy, navzdory mému zcela nečistému duchu a mé velké lhostejnosti, navzdory mé vlažnosti a všem mým odporně strašným pocitům vůči mým bližním mě Pán Bůh vždy a dokonce až do posledního okamžiku hledal, šel za mnou a čekal na znamení mé vůle k obrácení a návratu.
Stále znovu mi posílal osoby, které křižovaly moji životní cestu a byly jeho nástroji, aby mnou pohnuly, abych přemýšlela a vrátila se k NĚMU. A tímto způsobem ke mně mluvil, upozorňoval na SEBE, tímto způsobem mě - často docela hlasitě - volal.
Také mi vzal mnoho věcí, aby mě pohnul k přemýšlení. Poslal mi zkoušky a těžké časy. Jako klacky pod nohy mi posílal velká zklamání. To všechno průběžně činil, jen aby mě opět získal nazpět, aby mě přivedl na správnou cestu do Otcova domu. Až do posledního okamžiku zkoušel skutečně všechno a čekal na znamení ode mě. ON ale nikdy nelámal moji svobodnou vůli. Měla jsem poznat všechno JEHO volání a čekání a pak učinit správné rozhodnutí ze svobodné vůle.
Víte, kdo a jaký je Bůh, OTEC nás všech? Stojí jako žebrák na okraji naši životní cesty. A jako žebrák nás rovněž stále znovu snažně prosí, běží za námi, je často také na obtíž; ON pláče a pokouší se obměkčit naše zkamenělé srdce a je smutný až do hloubi SVÉHO Nejsvatějšího Srdce, když musí tak často prožívat, jak se k NĚMU jen chladně obracíme zády a prostě ho nebereme na zřetel nebo také děláme jen tak, jako bychom si HO nevšimli. On se tak často a tolikrát ponižuje - přesně tak, jak se ponížil na kříži - jenom aby dosáhl toho, že se obrátíme a změníme svůj život, že se vrátíme k NĚMU do Otcova domu.
A když jsem mu řekla: „Poslyš, můj PANE, Ty jsi mě zatratil!" - jsem si už zase uvědomila, jaká to ode mě byla drzost. Samozřejmě to zase jednou nebyla pravda, protože ne ON mě zavrhl, nýbrž už já sama jsem si to všechno zapříčinila. Bylo mi jasné, že rozhodnutí jsem činila já podle chuti a nálady - ve svobodě lidského stvoření, na kterou Bůh vždy dbá. Vybrala jsem si svého OTCE a svůj klan.
A otec, kterého jsem pro sebe vyvolila, nebyl Bůh OTEC, ale za otce a vůdce svého života jsem si vzala satana, ďábla. Zařizovala jsem svůj život podle jeho vůle a jeho lží. On a jeho klam byl smyslem mého ubohého života.
A jak se nyní moje „kniha života" zavřela, v duchu zjišťuji, že stále ještě visím hlavou dolů na okraji hrozivého, temného chřtánu. A stává se mi jistotou myšlenka, že aniž bych se mohla bránit, budu neodvolatelně padat do této tmavé díry, kde si na konci představuji bránu, kterou pak už vstoupím do „věčné temnoty" na nikdy neshledanou.
41

A tak jsem začala zoufale vší silou křičet a volat. Utíkala jsem se ke všem svatým, aby mě ráčili zachránit. A nedokážete si vůbec představit, kolik svatých mě najednou napadlo. Vůbec jsem nevěděla, že znám tolik svatých a jejich jména. Vždyť jsem byla tak vlažnou, ba ještě více skutečně špatnou katoličkou.
Ale v tomto okamžiku mi jen projelo hlavou, abych byla zachráněna. A bylo mi úplně jedno, jestli mě zachrání svatý Josef Dělník nebo svatý František zAssisi nebo jiný vzývaný světec. Hlavně abych byla zachráněna. Nakonec mi jako naschvál došla jména světců, které jsem vzývala. Už mě totiž žádný nenapadl a najednou zase bylo hrobové ticho.
A toto ticho mě nechalo, abych opět pocítila své nepopsatelné bolesti. Vnímala jsem prázdnotu, která byla bezútěšná. Cítila jsem se osamělá a úplně opuštěná. A mohla jsem myslet jen na to, že na zemi na mě jistě všichni lidé myslí a přitom mají v hlavě jen „moji pověst té dobré, krásné a svaté". Vždyť jsem si tuto pověst záměrně vybudovala svým zdánlivým světem, který jsem si sama vytvořila.
Všichni pro mě truchlili, hovořili o mé „svatosti", čekali na mou smrt, aby svoji „svatou", kterou přece osobně znali ve skutečném životě, pak vzývali a prosili o ten nebo onen „zázrak".
A jen se podívejte, v jaké nepříjemné situaci jsem byla. Nikdo z těchto truchlících lidí na zemi, kteří čekali na mou smrt - ani moji nejhorší nepřátelé - by si nedokázali představit, v jaké beznadějné situaci jsem se nacházela - totiž zcela krátce před věčným zavržením, před odpochodováním do pekla, v jehož existenci většina těchto truchlících lidí popravdě už vůbec nevěřila.
A jak mi tak tyto myšlenky procházely hlavou a ktomu jsem stále jen nesouhlasně potřásala hlavou - na znamení nepochopení tohoto nesouladu mezi mou situací a smutečními myšlenkami pozůstalých, tu zdvihám své oči vzhůru, vidím oči své matky a naše pohledy se setkávají. Díváme se na sebe, hledíme si přímo do očí. A za velkých bolestí volám ke své matce:
„Mami! Jaká hanba. Oni mě zavrhují. Tam, kam teď musím jít, odtud se už nikdy nevrátím a už se nikdy neuvidíme."
A v tomto okamžiku je mé matce dopřána velká, podivuhodná milost. Vždyť byla celou dobu zcela nehybná a strnulá. A najednou je jí dovoleno zvednout vzhůru dva prsty a dává mi jimi jednoznačné znamení, abych se také podívala nahoru. A ve stejném okamžiku mi padají z očí dvě velké šupiny,
42

 které mi připravily nepředstavitelné bolesti a které byly důvodem mé duchovní slepoty. Padají mi tedy z očí a náhle vidím něco nepopsatelně krásného, našeho PÁNA JEŽÍŠE KRISTA uprostřed.
Současně mi přichází na mysl, jak mi jednou řekla jedna z mých pacientek:
„Podívejte se, paní doktorko, a zapište si to za uši. Jste zaměřena velmi materialisticky, ale jednoho dne si vzpomenete a budete myslet na to, co Vám teď řeknu. Ano, bude Vám toho dokonce hořce zapotřebí. Až budete v největším nebezpečí, kterému nebudete moci uniknout. Vůbec při tom není důležité, jakého druhu to nebezpečí bude. Až tedy budete v této situaci, pak prostě vzývejte našeho PÁNA JEŽÍŠE KRISTA a proste HO, aby Vás ráčil přikrýt a chránit SVOU Drahocennou Svatou Krví. Takto Vás nikdy neopustí nebo nezanechá samotnou. Neboť ON SVOU Drahocennou Svatou Krví zaplatil výkupné i za Vás a za spásu Vaší duše!"
A v největší lítosti a zahanbení, s velkými bolestmi v srdci jsem začala křičet z plných plic:
„PANE JEŽÍŠI KRISTE, měj se mnou soucit! Odpusť mi! PANE, dej mi přece nějakou druhou příležitost!"
A nato zažívám nejkrásnější okamžik celé této události. Prostě se mi nedostává slov, abych správně popsala tento okamžik. ON, náš PÁN JEŽÍŠ KRISTUS, sestupuje a vyvádí mě z toho černého, hrozivého chřtánu, z této díry nahánějící strach.
A když mě odváděl a vzal za ruku, odpadla z mého těla všechna ta havěť, ta slizká hnusná hovada a tyto hořící skvrny, které jsem předtím cítila, a celá zem pode mnou byla plná tohoto neřádstva.
Zdvihá mě tedy vzhůru a přivádí mě k tomu rovnému místu, které jsem už předtím popsala. A s nezměrnou, prostě lidskými slovy nevyjádřitelnou láskou mi říká:
„Vrátíš se na zemi, dostaneš svou druhou šanci..." - ale přitom také velmi vážně říká: „Ale tuto milost návratu dostáváš nikoliv pro množství modliteb Tvých přátel a rodinných příslušníků. Neboť přece se dá očekávat a je zcela normální, že Tvoje vlastní rodina a lidé, kteří si Tě váží, se za Tebe modlí a úpěnlivě MĚ kvůli Tobě prosí. Nýbrž se můžeš vrátit díky modlitbám tak mnoha lidí, kteří nejsou Tvé krve a kteří se nepočítají k Tvé rodině. Tolik úplně cizích lidí hořce plakalo, modlili se ke MNĚ se zlomeným srdcem a
43

z hloubi duše a pozvedali ke MNĚ svá srdce s citem největší lásky a náklonností vůči Tobě."
(Srovnej: Mše svatá „Vzhůru srdce" - „Máme je u PÁNA")
A v tomto okamžiku vidím, jak začíná svítit bezpočet světel, malých bílých plaménků, které jsou plny nezištné, čisté lásky. A náhle vidím všechny osoby, které se za mě modlily.
Ale jeden z těchto plamenů byl obzvlášť velký, vynikal a svítil mezi všemi ostatními, vyzařoval více světla než všichni ostatní. Byl to plamen osoby, která do své modlitby vložila nejvíce nezištné, pravé lásky k bližnímu.
Zajímala jsem se tedy, abych viděla, kdo byl tento člověk, který, přestože mě vůbec neznal, pro mě vynaložil tolik lásky. A tu mi PÁN řekl:
„Tento člověk, kterého vidíš tamhle, je osoba, která, ačkoliv jste si navzájem úplně neznámí a cizí, k tobě pociťovala tak vroucí a velkou náklonnost a něžnou lásku, jakou si člověk sotva dovede představit."
A PÁN mi ukázal, jak se to všechno stalo. Tento chudý muž indiánského původu žil na venkově na úpatí „Sierra Nevada de Santa Marta". Byl to chudý a velmi prostý rolník. Chodil dolů do vesnice na mši svatou a byl přítomen na mši svaté s takovou vroucností, jaká se vidí docela vzácně. Měl u sebe dvě bankovky - jednu s 10 a druhou s 5 tehdejšími měnovými jednotkami. Dovedete si představit, že při obětování nedal při sbírce kostelníkovi pětibankovku, nýbrž navzdory své chudobě desetibankovku.
A po mši svaté si za zbylé peníze ještě koupil trochu chleba a sýra. Tyto potraviny mu zabalili - jak je na venkově běžné - do starého novinového papíru z předešlého dne (bylo to vydání kolumbijského deníku „El Espectador").
Když teď cestou domů chtěl z toho něco pojíst a rozbalil si chleba, uviděl na titulní straně tohoto vydání „Espectadora" z předešlého dne fotografii mého zuhelnatělého těla, jak tak leželo na ulici.
Když ten prostý muž uviděl tuto fotografii, jejíž popis a příslušný článek si ani nemohl přečíst a ve spěchu na to ani neměl čas, padl na kolena a začal hořce a srdceryvně plakat. Učinil to s tak velkou, vroucí, nezištnou a dětinnou láskou a náklonností a přitom plačtivým hlasem pronášel následující modlitbu:
44

„OTČE na nebesích, můj PANE a BOŽE, měj přece slitování s mou sestřičkou. PANE, zachraň ji, PANE, pomoz jí, PANE, nenech ji zahynout, PANE, milostivě shlédni a ujmi se jí. Jestli moji sestřičku zachráníš, slibuji Ti, že budu putovat pěšky do svatyně Buga (Mariánské poutní místo na jihozápadě Kolumbie) a docela jistě tento slib splním, ale Ty přijď na pomoc mé sestřičce a zachraň ji!"
Představte si! Jeden zcela prostý a chudý rolník, který Bohu nelál a neklel, protože musel snášet hlad a žízeň. A který prostě měl nepředstavitelnou vnímavost pro opravdovou, nezištnou, ryzí lásku, nabízí PÁNU, že procestuje naši velkou zemi, aby vykonal slíbenou pouť za někoho, koho vůbec nezná a navíc nikdy v životě nepotkal.
A PÁN mi vysvětluje: „Teď vidíš! Tomu říkám láska k bližnímu!"
(...) a hned nato mi říká následující:
„Půjdeš zpátky na zemi. Ale nebudeš tento prožitek vyprávět pouze tisíckrát, ale tisíc tisíckrát. A přitom budou existovat lidé, kteří se nezmění, ačkoliv uslyší Tvůj příběh. A takové osoby budou pak ale souzeny podle ještě přísnějších měřítek. Tak jako i u Tebe, až přijdeš příště, budou pro Tvůj soud platit přísnější měřítka."
A také pomazaní, to jsou Bohu zasvěcení kněží PÁNĚ, budou posuzováni podle přísnějších soudních směrnic. A každý z těch, kdo obdrží zprávu o zázracích, které Pán působí tomuto světu, a proto o tom věděl, zakusí přísnější měřítka. Neboť neexistuje horší hluchoněmý než ten, který prostě nechce slyšet. A neexistuje horší slepota než té osoby, která prostě nechce vidět.
A všechno, co jsem Vám teď dnes tady vyprávěla, moje milé sestry a bratři v Pánu, není žádnou hrozbou nebo pohrůžkou ani vydíráním, neboť náš Pán Bůh nemá zapotřebí, aby nám vyhrožoval nebo nás vydíral.
To, co se dnes zde dostalo k Vašemu sluchu nebo co jste právě četli, je Vaší druhou šancí, Vaší příležitostí, za kterou my všichni, Vy i já, musíme děkovat pouze nezměrné dobrotě našeho Boha.
Využijte této nabídky. Vždyť je to navíc možná i Vaše poslední příležitost. A díky tomuto našemu dobrotivému Bohu jsem přežila to, co jsem zažila. A tak Vám milostí Boží mohu o tom podat zprávu.
45

Neboť až se Vám otevře „kniha života", každému z Vás jednotlivě, totiž až každý z Vás přejde na věčnost, až umře, onehdy my všichni prožijeme tenhle úplně stejný proces a všichni se budeme vidět tak, jak skutečně jsme, bez příkras, s jediným rozdílem, že v Boží přítomnosti budeme vzájemně vidět a poznávat své nejhlubší myšlenky a nejtajnější pocity.
Všechno bude zřejmé a nic nezůstane utajené nebo zametené pod kobercem. A nejkrásnější přitom bude, že každý z nás bude stát přímo před PÁNEM a budeme - a to každý jednotlivě z nás všech zde - budeme před NÍM stát tváří v tvář.
A ON nás bude stále znovu a znovu „prosit jako žebrák", abychom se obrátili, abychom se vrátili do Otcova domu, abychom přišli k NĚMU domů, abychom začali znovu a abychom se s NÍM a skrze NĚHO stávali novým stvořením, neboť bez JEHO POMOCI to pro nás prostě vůbec není možné.

Po slovensky

BOŽIA LÁSKA

...A v najväčšej ľútosti a zahanbení, s veľkými bolesťami v srdci som začala kričať z plných pľúc:
„Pane Ježišu Kriste, maj so mnou súcit! Odpusť mi! Pane, daj mi predsa nejakú druhú príležitosť!“
A nato zažívam najkrajší okamžik celej tejto udalosti. Proste sa mi nedostáva slov, aby som správne popísala tento okamžik. On, náš Pán Ježiš Kristus, zostupuje a vyvádza ma z toho čierneho hrozivého hrtanu, z tejto diery naháňajúcej strach. A keď ma odvádzal a bral za ruku, odpadla mi z tela všetka tá háveď, všetko to slizské hnusné, všetky tieto horiace škvrny, ktoré som predtým cítila, a celá zem podo mnou bola tohto plná. Zdvíha ma teda hore a privádza ma k tomu rovnému miestu, ktoré som už predtým popísala. A s nezmerateľnou, proste ľudskými slovami nevyjadriteľnou láskou mi hovorí:
„Vrátiš sa na zem, dostaneš svoju druhú príležitosť...“ – ale pritom tiež veľmi vážne hovorí:
„Ale túto milosť návratu dostávaš nielen pre množstvo modlitieb tvojich priateľov a rodinných príslušníkov. Pretože sa dá očakávať a je celkom normálne, že tvoja vlastná rodina a ľudia, ktorí si ťa vážia, sa za teba modlia a úpenlivo Ma kvôli tebe prosia. Avšak sa môžeš vrátiť vďaka modlitbám takého množstva ľudí, ktorí nie sú z tvojej krvi a ktorí sa nepočítajú k tvojej rodine. Toľko úplne cudzích ľudí horko plakalo, modlilo sa ku Mne so zlomeným srdcom a z hĺbky svojich duší a dvíhali ku Mne svoje srdcia s citom najväčšej lásky a náklonnosti voči tebe.“
A v tomto okamžiku vidím, ako začína svietiť veľké množstvo svetiel, malých bielych plamienkov, ktoré sú plné nezištnej, čistej lásky. A náhle vidím všetky osoby, ktoré sa za mňa modlili.
Ale jeden z týchto plameňov bol obzlášť veľký, vynikal a svietil medzi všetkými ostatnými, vyžaroval viac svetla než všetky ostatné. Bol to plameň osoby, ktorá do svojej modlitby vložila najviac nezištnej, pravej lásky k blížnemu.
Zaujímala som sa teda, aby som videla, kto bol tento človek, ktorý nakoľko ma vôbec nepoznal, pre mňa vynaložil toľko lásky. A tu mi Pán povedal:
„Tento človek, ktorého vidíš tamto, je osoba, ktorá, hoci ste si navzájom úplne neznámi, k tebe pociťovala takú vrúcnu a veľkú náklonnosť a nežnú lásku, akú si človek sotva dokáže predstaviť.“
A Pán mi ukázal, ako sa to všetko stalo. Tento chudobný muž indiánskeho pôvodu žil na vidieku na úpätí Sierra Nevada de Santa Marta. Bol to chudobný a veľmi prostý roľník. Chodil dole do dediny na svätú omšu a bol na nej prítomný s takou vrúcnosťou, aká sa vidí len ojedinele. Mal u seba dve bankovky – jednu s 10 a druhú s 5 vtedajšími menovými jednotkami. Dokážete si predstaviť, že pri obetovaní nedal pri zbierke kostolníkovi päťbankovku, ale navzdory svojej chudobe desaťbankovku.
A po svätej omši si za ostávajúce peniaze ešte kúpil trocha chleba a syra. Tieto potraviny mu zabalili – ako je na vidieku bežné – do starého novinového papiera z predošlého dňa /bolo to vydanie kolumbijského denníka El Espectador/.
Keď teraz cestou domov si chcel z toho niečo zajesť a rozbalil si chlieb, uvidel na titulnej strane tohto vydania El Espectadora z predošlého dňa fotografiu môjho zuhoľnatelého tela, ako tak ležalo na ulici.
Keď tento prostý muž uvidel túto fotografiu, ktorej popis a príslušný článok si ani nemohol prečítať a v rýchlosti na to ani nemal čas, padol na kolená a začal horko a srdcervúco plakať. Robil to s tak veľkou, vrúcnou, nezištnou a detinskou láskou a náklonnosťou, a pritom s plačlivým hlasom prednášal nasledujúcu modlitbu:
„Otče na nebesiach, môj Pane a Bože, maj predsa zľutovanie s mojou sestričkou, Pane zachráň ju, Pane, pomôž jej, Pane nedaj jej zahynúť, Pane, milostivo zhliadni a ujmi sa jej. Ak moju sestričku zachrániš, sľubujem Ti, že budem putovať peši do svätyne Buga /mariánske pútnické miesto na juhozápade Kolumbie/ a celkom isto tento sľub splním, ale Ty prídi na pomoc mojej sestričke a zachráň ju!“
Predstavte si! Jeden celkom prostý a chudobný roľník, ktorý sa Bohu nesťažoval a neklial, pretože musel znášať hlad a smäd. A ktorý proste mal nepredstaviteľnú vnímavosť pre skutočnú, nezištnú, čistú lásku, tento ponúka Pánovi, že precestuje našu veľkú zem, aby vykonal sľúbenú púť za niekoho, koho vôbec nepozná a naviac sa s ním nikdy v živote nestretol. A Pán mi vysvetľuje: „Teraz vidíš! Tomuto hovorím láska k blížnemu!“ (...) a hneď nato mi hovorí nasledujúce:
„Pôjdeš späť na zem. Ale nebudeš tento svoj zážitok opakovať len tisíckrát, ale tisíc tisíckrát. A pritom budú existovať ľudia, ktorí sa nezmenia, hoci si vypočujú tvoj príbeh. A takéto osoby budú potom súdené poda ešte prísnejších merítok. Tak ako i u teba, keď prídeš na budúce, budú pre tvoj súd platiť prísnejšie merítka.“
A tiež pomazaní, Bohu zasvätení kňazi Pána, budú posudzovaní podľa prísnejších súdnych smerníc. A tiež každý z tých, ktorí obdržia správu o zázrakoch, ktoré Pán pôsobí tomuto svetu, a preto o aj tom vedel, zakúsi prísnejšie merítka.
Pretože neexistuje horší hluchonemý ako ten, ktorý proste nechce počuť. A neexistuje horšia slepota ako slepota tej osoby, ktorá proste nechce vidieť.
A všetko, čo som vám teraz dnes tu rozprávala, moje milé sestry a bratia v Pánovi, nie je žiadnou hrozbou alebo vyhrážaním sa, ani vydieraním, pretože náš Pán Boh nemá zapotreby, aby sa nám vyhrážal alebo nás vydieral.
To, čo sa dnes tu dostalo k vášmu sluchu alebo to, čo ste práve práve prečítali, je vašou druhou šancou, vašou príležitosťou, za ktorú vy všetci, vy i ja, musíme ďakovať len a len nezmerateľnej dobrote nášho Boha. Využite túto ponuku. Veď je to možno i vaša posledná príležitosť. A vďaka tomuto nášmu dobrotivému Bohu som prežila to, čo som prežila. A tak vám milosťou Božou môžem o tom podať správu.
Pretože až sa vám otvorí „kniha života“, každému z vás jednotlivo, totiž až každý z vás prejde na večnosť, až zomrie, potom my všetci prežijeme tento úplne rovnaký proces a všetci sa budeme vidieť takí, akí skutočne sme, bez príkras, s jediným rozdielom, že v Božej prítomnosti budeme vzájomne vidieť a spoznávať svoje najhlbšie myšlienky a najtajnejšie pocity.
Všetko bude zrejmé a nič neostane utajené alebo zametené pod koberec. A najkrajšie pritom bude, že každý z nás bude stáť priamo pred Pánom a budeme – a to každý jednotlivo z nás všetkých čo sme tu – pred Ním stáť tvárou v tvár.
A On nás bude stále znovu a znovu „prosiť ako žobrák“, aby sme sa obrátili, aby sme sa vrátili do Otcovho domu, aby sme prišli k Nemu domov, aby sme začali znovu a aby sme sa s Ním a skrze Neho stávali novým stvorením, pretože bez jeho pomoci to pre nás samých proste vôbec nie je možné.


Click!

Moje
webové stránky 
Cezmín: http://cezmin.wz.cz
Cezmín:
http://cezmin.wz.sk
Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz
Vianoce: http://vianocesk.wz.cz
Veľká noc:
http://velkanoc.ic.cz
Viktorian http://viktorian.wz.sk

 Svadba:
http://svadbask.unas.cz
 Bylinky:
http://bylinky.czweb.org
Seniorka:
http://seniorka.szm.com
Jáska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to
 Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org
Slovania:
http://slovania.czweb.org
 Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz
 Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org
Moji psíkovia: http://mikinka.czweb.org
Milujem pani P... : http://eufrosyne.wz.cz
Cezmín ker a alias:
http://cezmin.czweb.org
 Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz
 Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz
 Horná Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz
 Rádioamatéstvo  :
http://cbrsk-chlebany.euweb.cz
 Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz
CB Fan rádioklub Slovakia-CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz
Webové stránky, ktoré som urobila iným zdarma
Pes Buldog english: http://ruda-etuda.czweb.org
Seniorka a deti: http://babka-radi.euweb.cz
Olympionik:
http://olympionikholub.ic.cz
Sedmičkari:
http://rannisedmicka.ic.cz
Práva dieťaťa:
http://dieta.czweb.org

Späť| Obnoviť | Dopredu