.[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Nebudeš krást

V sedmém přikázání - nebudeš krást - jsem si byla svou věcí zase zcela jistá, považovala jsem se za velmi čestnou a neměla jsem si co vyčítat! Ale Pán Bůh mi drastickým způsobem ukázal, že u mě doma začalo hnít a plesnivět mnoho zbylých potravin, protože jsem při nakupování prostě měla příliš velké oči a vůbec jsme nemohli všechno sníst; tedy zatímco jsem nechávala zkazit potraviny, bylo na celém světě tolik hladu, a když mi to ON postavil před oči, řekl k tomu jen:
„JÁ jsem měl hlad a podívej se, co Ty jsi udělala s tím, co jsem Ti dal - nevážila sis toho a nechala jsi to zkazit; bylo MI zima a podívej, jak ses nechala zotročit módními trendy a vnějším vzhledem. Jaké jmění jsi zaplatila za injekce, abys byla štíhlejší. Učinila ses také otrokyní svého vlastního těla. Zkrátka, povýšila jsi své tělo na božstvo, učinila jsi ho modlou."
A tak mi náš PÁN postavil před oči, že jsem se tím stala také spoluvinnou na velké bídě v naší zemi a že rovněž i v tomto Božím přikázání jsem na sebe uvalila vinu.
Dále mě také upozornil na to, že pokaždé, když jsem o někom mluvila špatně, kradla jsem mu jeho čest. A něco takového zase napravit, zase to vrátit do původního stavu je téměř nemožné. Bylo by mnohem snazší, kdybych někomu ukradla bankovku, neboť pak bych mu mohla peněžní obnos prostě vrátit, abych své provinění znovu napravila. Proto je také loupež „dobré pověsti" nějakého člověka mnohem závažnější než právě prostá krádež věcí nebo peněz.
I své děti jsem okradla, když jsem jim odepřela být dobrou ženou v domácnosti a matkou, matkou něžnou, která o děti pečuje, která je tu stále pro ně a je jim praktickým vzorem nezištné a obětavé lásky.
A ne matkou, která se sama potuluje jen na ulici a děti nechá doma samotné v opatrování televizoru jako náhradního taťky a počítače jako náhradní mamky a v kruhu mnoha videoher jako náhradních sourozenců.
A abych upokojia své svědomí, kupovala jsem jim za drahé peníze stále jen nejlepší značkové hadry, aby alespoň ve škole a u svých přátel udělaly dojem a mohly vyvolávat závist.
32

Ještě více jsem se zděsila, když jsem viděla, jak si moje matka činila výčitky a ptala se, zda vůbec byla dobrou matkou. A to, ačkoliv moje maminka byla velmi zbožná a dobrá žena, žena v domácnosti a matka rodiny, která nás vždy znovu napomínala, milovala a ukazovala, jak velmi má starost o nás a o naše potřeby.
Přesně tak svým způsobem i můj otec stále znovu ukazoval, jak nás má řád a že jsme tím nejdůležitějším v jeho životě. A jak jsem tak byla ponořena do těchto myšlenek, řekla jsem si sama pro sebe:
„Co se asi stane se mnou, která jsem svým dětem ani nic nedala; snad vůbec nezpozorují, že teď už tu nebudu; pravděpodobně jim vůbec nescházím!"
Při těchto slovech mi přeběhl mráz po zádech, doprovázený bolestí, která mnou projela jako meč - středem srdce.
Styděla jsem se za všechna svá selhání na celé čáře. Je třeba, abyste věděli, že člověk může v „knize života" vidět všechno tak jako ve filmu. A tak jsem tam také zrovna viděla, jak se mé děti při jedné příležitosti navzájem bavily a řekly následující:
„Doufejme, že moje matka bude potřebovat ještě delší dobu, než přijde domů; doufejme, že uvízla někde v zácpě, neboť moje mamka je velmi nudná a celou dobu dokáže jen reptat a kritizovat..."
Jak otřesné ale bylo, když jsem slyšela tříleté dítě a o něco starší dcem, jak takhle mluvili o své křkavčí matce.
A znovu jsem si uvědomila, že jsem je oloupila o opravdovou matku. Neposkytla jsem jim žádný pokojný domov. Zabránila jsem, aby v dětských letech mohly - prostřednictvím mého vzom - poznat Boha. A nenaučila jsem je, jak se miluje bližní. Neboť je to přece tak prosté: Jestliže nemiluji svého bližního, nebudu mít také nic do činění s naším PÁNEM BOHEM; a jestliže sama nemám žádný soucit a milosrdenství a neuskutečňuji je v praxi, potom ani nemohu být s Bohem; a tak ani nikoho nemohu přivést blíže k Bohu nebo předávat vím. Neboť Bůh je LÁSKA...